Fantasmagoria

Vánoce klepou na dveře. A jedna prapodivná a snad ani ne lyrizovaná próza též.

No řekněte, není to úleva, zase jednou obyčejná lyrizovaná próza?

No, přátelé, jestli mám v některém svém textu nějakou dobrou myšlenku, tak je to zde. Zapomeňte na všechny ustálené formy, tohle není ani próza ani poezie, tohle je těžká alegorie, chorobná představivost, filosofický zápal a souboj na literární život a smrt.

Myšlenky? Pocity? Slova? Všechno na hromádce nepřeberně naházené na sebe. 

Nevím, nevím. Připadá to tak jen mně, nebo píšu opravdu čím dál tím obskurněji? Tohle už nemá moc co dělat ani s lyrikou.

Hold, který vzdávám pravděpodobně jedné z nejdokonalejších pozemských krás. Ačkoli pozemských není to pravé slovo pro něco, co bylo, je a bude navěky neviditelné.

Filosofie vyvěrá z krásy a údivu, ze života. Opět jedna drobná fascinace s hlubokou myšlenkou uvnitř. 

Probuzení? Snad. Nebo jen sladký sen májové noci.

Krátká, obrazná a velmi lehce alegorická próza. Ano, lyrizovaná. Ale podstatně méně než tomu bývalo zvykem. 

Psát? Mluvit? Myslet? Slova.