13. 8. 2009
Psáno za poslechu jedné velice krásné, rudé a, jak název vypovídá, ohnivé skladby.
16. 7. 2009
Pro jednoho člověk zní píseň jen třikrát v jeho životě. Jen třikrát je určena jen jemu.
Tuto báseň bych chtěla věnovat našemu sousedovi, který nedávno umřel a se kterým už jsme se rozloučili. Sbohem.
30. 6. 2009
Copak to nikdo nevidí? A nechápe?
29. 6. 2009
Pro dnešek nemá perex co říci, a tak mlčí.
3. 6. 2009
Takhle to teď u mě přesně vypadá. Ještě že jedu příští týden do Francie... ale teď se ještě musím jít učit ty goniometrické rovnice.
19. 5. 2009
Experiment, tentokrát něco absolutně odlišného, něco, s čím jste se u mě ještě nikdy (opravdu nikdy) nesetkali. Nové prvky, nová forma, hluboká myšlenka... Kdo pochopí, ať se přihlásí.
12. 5. 2009
Rozverná báseň psaná naprostou volností, kterou tak člověk pocítí ze začátku večera...
5. 5. 2009
Co říci víc, než že právě tam všichni bezmocně čekáme, až nás zavolá prodavač k přepážce a budeme mu moci vydat tu svou? Záleží na nás a našem postoji, jen na nás, jak prožijeme vlastní život.
7. 4. 2009
Netradiční rýmová výstavba, dalo by se to nazvat studií a přípravou na sonet.
Nicméně je to báseň netypická nejen formou, i obsah poněkud nekoresponduje s mými obvyklými tématy. Ten konec jsem si zalíbila...
