Fantasmagoria

Minulost se přeci jen někdy vrací. Ale jen trochu, protože ta hlubina fantazie vlastně není až zas taková hlubina jako spíš převlek a alegorie. 

Příšerně kýčovité klišé bez jakékoli úrovně stylu, zápletky, psychologie postav nebo popisu. Ale má to děj!

Tohle je nejspíš blíž povídce, než cokoli, co jsem napsala za poslední cca dva roky. Když si to přečtete, zjistíte, že to má svůj důvod.

 Nenechte se mýlit rubrikou, tohle nemá s povídkou naprosto nic společného. Jen dialog pár myšlenek.

Když dojde lyrika, je krásné objevit symbolismus. 

Šup sem, šup tam... tahle rubrika bude tomuhle příspěvků slušet přeci jen lépe.

Povídka to není. Spíš trocha kritiky klasických fantasy/sci-fi, futuristické atmosféry a lidské malichernosti na hromádce.

Psáno za podivného stavu. Víc k tomu dodat nemůžu, aniž bych to nemusela opět hned stáhnout. 

Po delší době přichází opět jednou próza s dějem. Tedy v rámci možností, samozřejmě.

Psychologická povídka s náznaky surrealismu, možná trochu autentičtější, než by komukoli bylo milé.