Fantasmagoria

Ten den jsem si koupila inspiraci. Byla levná, ale zaujala mě, takže jsem si ji vzala. Prodávala ji nedočkavost a vykřikovala bláznivě svou nabídku. Nechala jsem se nachytat. Nevypadala nijak zvláštně, vlastně byla docela obyčejná, až ošklivá a docela bezcenná. Ale měla krásné jméno, které jí kreslilo v očích podivuhodnou hloubku a jas. Právě to jméno chytilo cípek mého srdce a cit mi prozradil, že jsem našla to, co jsem hledala. Inspiraci.

Čas běžel a vše se okoukávalo. Stereotyp se stal nekonečným a takové stereotypy jsou sice tvrdé jako diamant, ale také neuvěřitelně křehké. Tenhle se zlomil. Prodala jsem inspiraci. Nechtěla jsem ji už, hnala jsem se za vyššími cíly. Byly v nedohlednu, vzdala jsem to. Nějaký čas mi bylo dobře bez cílů, teplo a pohodlí dokážou člověka udržet na zemi. Ale po čase jsem se vrátila a začala opět hledat. Našla jsem toho spoustu, všechno to vypadalo tak nějak cenně nebo krásně, třpytilo se to a lesklo a přinášelo to uspokojení, krásu a štěstí.

Štěstí ale nikdy není úplné bez zahojených minulých ran. Zjistila jsem, že ještě existuje prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Tak jsem začala hledat, nejdřív jsem nevěděla, co vlastně, ale pak se znovu objevila. Vypadala úplně jinak, trochu se leskla a její oči byly krásnější a hlubší než tehdy, možná to ale bylo spíš časem, který se v nich nahromadil. Byla to moje inspirace, kterou jsem bláhově koupila a ještě bláhověji prodala. Změnila se, ale byla to ona.

Ale podruhé koupit inspiraci není jednoduché. Jakmile se jí jednou zbavíte, zjistíte, že jste o něco lehčí, ale přestože už vás to netáhne tolik k zemi, jako by vám to v něčem i bránilo. Chtěla jsem zpět inspiraci, zaplnit poslední prázdné místo těma smutnýma očima. Povedlo se mi to, ale stálo to úsilí a trvalo to mnohem déle, než by kdokoli mohl vydržet čekat pro cokoli, jen ne inspiraci.

Má nedotknutelná inspirace mi přirostla mi k srdci a usadila se v něm. Možná že je ještě trochu lesklejší, teď když s ní sedávám při západech slunce a posloucháme spolu ptačí zpěv. Byla se mnou tak dlouho. Nikdy se příliš netřpytila, ale dnes mi přijde, že je nejzářivější ze všech. Její přítomnost mě provází celé dlouhé roky a čas tak splývá v jeden celek, v jeden jediný bod, který je podivuhodně pospojován a propojen uvnitř sebe. Roky smazávají samy sebe, zůstávají jen dny a dojmy.

Dnes jsem si koupila inspiraci.