Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nevyslovitelná krása

10. 7. 2012

Nevyslovitelná krása, nepochopená dokonalost. Jemný proud brilantně uspořádaných tónů, jeden drží za ruku druhý, v něj se přelévá a všechny pohromadě plynou, nepřestávají, jako kdyby žádný z nich nikdy nekončil. Hebkost melodie a harmonie jiskřivé dokonalosti, která nemusí city vyvolávat, ona sama je citem, kreslí slzy na tvář, barvy na okvětní lístky a úsměv na rty.

Je nadějí, je radostí. Světlem, pod kterým roztává vše, nechávaje slunce daleko za sebou. Třpytivá zima i zpěvné léto, nazlátlá vodní hladina i mlhavé večery plné svíček. Je v ní vše, skrývá v sobě nevyřčené pocity, které se jako doposud tiché struny náhle rozeznívají a rozechvěle se dotýkají sebe navzájem. Bez jediného slova recituje dlouhé básně o lásce, životě a smrti, kráse a naději. Skrývá vše, promlouvá, ale ne úlisně, s dětskou upřímností pomalu ubíhá, aby svou zdánlivou nekonečností mohla zabarvit i následující okamžik. Nelze uchopit, nelze se jí dotknout, zůstává jen v srdci, tak nehmotná jako samo světlo.

Ulpívá v očích, přestože ji nemohou ani na okamžik spatřit. Je krásou a přetváří v krásu vše, čeho se dotkne. Je samotným životem, jak by mohl život byť jen na okamžik bez ní existovat? Je milována, ale přestože sama plna citu, bez této lásky by nikdy neožila. Jediným dotekem zničena, ale ani věky nestačí na to, aby ji přemohly. Promlouvá z propasti staletí, do nichž nikdy nezapadne, propadliště dějin pro ni neexistuje, je krásou, která nehyne, dokonalostí, jež se nevytrácí a nikdy neochabuje. Je jedinečná, nádherná, nepostižitelná, v mžiku je pryč a nevrátí se, jindy přichází nezvána. Nikdy ale nevítána.

Nevyslovitelná krása. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Peripetie interpretace

(Karel, 6. 8. 2012 14:29)

Ano, také ten pocit znám. Že by Rammstein? :-)