Jdi na obsah Jdi na menu
 


Světelné okamžiky

27. 1. 2011

                Něco se rozsypalo na zem a leckdo slyšel drobný cinkot, jakým umírají předměty v prstech, aby je vzápětí objala země. Krása spočinula nejen na čisté bělobě, ale stulila se do slov a plynula myslí, zářila z očí a rozhýbala ruce. Zapomněly, že drží drobné životy a nechaly je nekonečně pomalu rozmlouvat s vlahým vzduchem, zatřpytit se, vidět světlo a hrát si s ním, ohýbat ho a lámat, a pak pomalu vplynout do prstů země a ještě hlouběji, aby zaplavily její samotné nitro v tunely plnými stínových postav, paprsků a bělosti.

                Okno do zahrady v celém tom něžném dramatu ztrácelo smysl. Kdo by se skrz ně díval? Oči, kterým patřily ony ruce, neviděly nic z toho, co se odehrávalo před nimi. Proto nic z toho nežilo a nebylo, žádná mysl nevěděla o okně a cosi ztratilo smysl. Čas neexistoval, protože tady nebyl nikdo, kdo by ho vnímal a kdo by ho svými myšlenkami pozval dovnitř a přivítal. Dokud ještě existovaly dveře, seděl venku za nimi, ale teď odešel úplně a proto nikdy nebyl. Nikdy ztrácelo smysl.

                Drobný pohyb stvořil okamžik, který vzápětí odešel po cestě, kterou mu svými dušemi vystlali ti, co šli před ním. Svou smrtí se zrodil, protože tu byl někdo, pro koho by mohl existovat, někdo, kdo ho stvořil. Duše okamžiku přivolala zpět čas a ten se znovu zhmotnil za dveřmi. Dveře se vrátily a zahrada za sklem přišla zpět, okno zazívalo a pozdravilo večerní oblohu.

                Hlava se zatřepala, vlasy se mírně rozvlnily a oči opět spatřily to, co spatřovat měly. Hudba dozněla a obrazy odešly. Ruce se sehnuly a posbíraly korálky, které se rozsypaly na podlahu. Život opět začínal. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Máňa a Adorno

(Karel, 28. 1. 2011 14:24)

Číst tohle je snad ještě horší než číst Adorna:) (Drobný pohyb stvořil okamžik, který vzápětí odešel po cestě, kterou mu svými dušemi vystlali ti, co šli před ním.) Tohle je struktura věty, kterou on často používá a je hodně efektní. Myslim, že zvláštnost té struktury spočívá v tom, že do jedné věty nacpeš co nejvíc vztahů mezi co největším počtem prvků.Ta věta pak ůsobí rafinovaně:-D Ještě že mě nikdo nebude zkoušet z toho, co chtěl autor říci:-D

Re: Máňa a Adorno

(Elfairy, 26. 4. 2011 17:50)

To bys nevěřil, jak to jde samo, a jak je to jednoduché a pochopitelné, když se to píše :-D To je to najednou naprosto přirozené...

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA