Fantasmagoria

Podívej se, podává ti ruku. Tvůj vlastní život se na tebe usmívá a ukazuje ke slunečnému nebi. Nezatančíš si s vlastním osudem polku? Nebo raději v rytmu tří?

Kývá na tebe, v každé zelené větvi se skrývá jeho veselé mrknutí.  Zlehči krok a přijmi ten úsměv, upusť už konečně ta nekonečná závaží.

Nebudeš už to ty, ale budeš tančit tak lehce jako nikdy, existovat pro tebe budou jen veselé tóny a budeš se smát a točit pod zelenýma očima lesa. Zaplaš myšlenky, poskoč si a směj se, směj, protože teď je čas krásy a radosti!

Chce s tebou kamarádit, opravdu. Možná že si časem začnete rozumět. Tak se konečně už usměj a shoď tu černou kápi, žádá tě o tanec. Slyšíš? Hraje hudba, polonéza či menuet, Rybovka nebo Lužanská, koho to zajímá, nech se opít krásou, nech své kroky být hudbou.

Pravá svoboda se otevřela ve veselí kroků, kterými žije tvůj vlastní příběh. Žij pro hudbu, zase jednou zapomeň na všechno ostatní, podívej se na barvy a tvary, jak ostře tady jsou. Zahoď na chvilku Nevolnost, je sice tvým pravým vnitřním postojem, ale teď je na čase nechat se okouzlit leskem, byť by to sebelacinější pozlátko bylo.

Hraje se a přijímáš vedoucí ruku svého tanečníka. Dobrá tedy, nechám se unést hudbou, leskem, barvami, sladkými melodiemi a kroky v rytmu dvou či tří. Hraje se, ano, děkuji, velmi ráda si zatančím, snad jen si ještě odložím plášť.

Vykročme.