Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cyklus výkřiků do tmy

7. 5. 2010
Nemám ráda surrealistické básně. Skutečně ne. A přesto tady v blízké době narazíte právě na něco takového. Jedná se o cyklus výkřiků do tmy nazvaný Matematické vzdechy z jednoho prostého důvodu: všechny byly napsány o hodinách matematiky. Isnpirace přichází z nekonečné marnosti, abstrakce a neexistence ničeho reálného v těchto hodinách, podněty trkají uprostřed mechanicky se opakujících číselných operacích i beznadějně špatných výsledků.
Surrealistické tyto básně nejsou úplně, ale mají k tomu směru dost blízko. Rozhodně se nerýmují, na to už při matice fakt nemám sílu, někdy mají myšlenky zašitou trošku hlouběji, ale vždycky ji tam mají a v tom se liším od čistého surrealismu - je tam daná vědomě. Forma je nadreálná, ale myšlenka vychází z momentálního rozpoložení a je, neslušně řečeno, plánovaná.
První z těchto básní už se tady objevila, ale chci, aby tenhle příspěvek byl v rubrice prvním, změním proto datum publikace u prvního, nebo druhého. Nelekněte se.
Jedná se o skutečné autentické záznamy v mém sešitě, takže pokud už jste ze střední školy venku, můžete si připomenout, jaké to bývalo. Přeji hezké počtení.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA