Černé dny
29. 9. 2015
Už zase spadl černý závoj,
zase někdo nechal dveře dokořán
a pustil ven všechno teplo.
Nalepím si úsměv na tvář
a vyjdu do ulic,
oblečena v smutku,
a budu odpovídat na otázky,
kdo mi umřel
a co se mi to stalo.
A já strhnu úsměv z tváře
a otevřu stavidla svého srdce.
Truchlím pro svou mrtvou radost,
pro svůj uschlý mladý život,
pro smysl, který v něm kdy byl.
Pohřeb bude ve středu,
a budeme házet na rakev černé pampelišky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
