Fantasmagoria

Modlitba padlého anděla

S hlavou přetěžkou, plnou ideálů,
Brodím se bouřkovými mračny.
Myslím na něko
Kdo by mnou nepohrdal.
Slunce se přede mnou schovává,
Já nosim smůlu a štěstí odhazuju,
Na co mně je štěstí…
Nikdo se mě o nic neprosil,
Ale já se neptám.
Schovej si hlavu,
Teď to foukne,
A až tě to vodnese,
Bude pozdě…
Kdo si myslí, že mi uteče,
Bude plakat, až mraky se vylejí na zemi…
Zelený stromy usychaj,
To je můj živel,
Lidi! Neutíkejte!
Jsem tu ještě já…
Neberou se ohledy,
Nenosej se.
Kdo pýchu si pěstuje doma v květníku,
Vyhrál.
A co já?
Nechali mě tu
A já se hroutim pod tíhou lidský zloby
Až pode mnou ledy praskaj…
Nikoho to nezajímá?
Slunce už zašlo,
Vícekrát se neukáže
A já to vim
Líp, něž kdokoli jinej…
Schovej si hlavu,
Teď to foukne,
A až tě to vodnese,
Bude pozdě…
Světy vybuchujou a já to odnášim
Za všechny svý ideály
Asi ztrácim rozum
Ne, tohle se teď nenosí,
Jdi s dobou a neremcej!
Nechceš přece, aby tě vyhodili, vydědili a odkopli?
Jako mě…
Nehraj si, nepředstírej,
Znám tě.
Neutečeš.
Tak jako já.
Sbohem…