Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sluneční

10. 4. 2013

Zlatý příteli,

Zase jsi jednou milostivě ukázal svou tvář?

Abys ji po jediném kradmém pohledu zakryl?

Nač to skrývání?

Ty pláčeš?

Zapomněli jsme už tvou podobu

a přece nám byla tolik drahá,

sladká vzpomínka na tebe hřála po dlouhé měsíce.

 

Čekáš na víc vděčnosti?

Milý, té se od lidí nedočkáš.

Ale drobný úsměv je také útěcha,

nejdražší poklad,

ta jiskřička drobného štěstí.

 

Bratříčku, neotálej,

svoji budeme jen tehdy,

až nás obejme mateřská náruč

a bude oproti našim lícím a rukám

něžná, hřejivá a plná života.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA