Fantasmagoria

Jako motýl, který v slunci létá,
štěstí zalilo mne náhle a já ptám se,
zda byla to dlouhá léta?
Nebo to jen zdá se?

Štěstí jak pírko ve větru uletí,
leží teď na smetišti zaváté
vedle harampádí a smetí.
Rozum mi to mate.
Stačí se sehnout a brát,
zastavit se a rozhlédnout!
Jsou všichni kolem slepí snad?
Stačí jen oči pozvednout!
Smích se rozezní v uších,
ptačí zpěv sladkou hudbou zdá se,
na srdce napíši tuší,
Jsem šťastná! Zbavím se vrásek,
které starostí svírají,
v paměti hlasy nebeských lásek,
proč lidi štěstí nemají?
Proč jen jste křídla odhodili,
která vám dávala svobodu?
Proč jste si smutek a starosti zvolili
bez víry ve šťastnou náhodu?
Pro chvilku radostného smání,
lidé, na chvilku sehněte se!
Štěstí je tu pro vás k mání,
Prosím vás! Na moment, zastavte se!

Špatně jsi, milá, lidi probouzela,
špatně snažila ses je radosti naučit,
špatně jsi štěstí jim nabízela,
co nejsou peníze, to nechtějí mít.
Nech je ve starostech a smutku!
Nech je se potácet v tmách!
Nech je. Pojď, podej mi ruku
pojď raději se mnou se smát.