Jdi na obsah Jdi na menu
 


Srdceryvné řádky slepé naději

17. 6. 2008
Plynoucími slovy, tiše,
řádky vymazávám,
mažu si kousky své duše,
však život nepoznávám.

S úsměvem milým
se na mě osud dívá
a já se jen divím,
krásnou píseň mi zpívá.

Dívám se, jak v sobě samé mizím,
ten pohled mě děsí i láká,
spoutávám kovem ryzím
z oblohy svobodného ptáka.

Jako fénix znovu z popela se rodí,
doufám, že znovu také povstanu,
že nezmizí ruka, která životem mě vodí,
že spatřím ještě úsvit vycházet z hvězd po ránu.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA