Jdi na obsah Jdi na menu
 


Víření bláznovství

21. 5. 2008

Jako tvrdý rohlík na talíři

zbyly mi idey. Vyschly, okoraly.

Myšlenky zmatené za mřížemi víří,

to, co si vzaly, zpátky už nedaly.

Chlad, sevření bílých stěn,

objalo duši ochořelou,

v nesvobodě zmizel krásný sen,

co vidí dobrotu a lásku vřelou

na lidských tvářích vepsané

a bez odcizení láskyplná slova,

srdce bez kličkování, oddané,

charakter, jež ještě žhavý ková

ušlechtilosti kladiva.

Pod těžkými údery

dobré předsevzetí zhasíná

a pochmurné večery,

bezesné noci a temná rána

vyrojily se jako vosy.

Útočné, jimž moc a síla dána,

jež rozhodují, čí vyhrají losy.

A v tom zmateném mysli víření,

kdy bláznovství a moudrost nejasné se zdají,

cítíme se být navždy ztraceni,

jako hříšníci, co se už jen u zpovědnice kají.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA