Jdi na obsah Jdi na menu
 


Změna v samotu

11. 3. 2008
Snad se ptám, co se změnilo?
Co je teď jiné či nové?
Srdce na zastávce zastavilo
a odjíždí lehčí. Proč takové
není, jaké bývávalo?
Volám po starých časech,
smutky mi za rohem schovávalo
nadějné bušení. Popel mám ve vlasech
a vím, že se ho nezbavím.
Ptám se, proč teď je tohle jen?
Stal jsem se… vlastně kým?
Nevím. Noc plyne jako den,
nerozeznávám. Vypaří se jako dým,
zrodí se klec, která nepustí mě ven.
Nechápu, nikdy jsem nepochopil,
ani když ve slepých radostech
jsem se štěstím marným opil
a chodil po křehkých mostech,
jež přes řeky rozbouřené
převedly mě v bezpečí.
Teď z duše rozbolavělé
nemám nic. Ptám se, kde jsem a čí?
Nepatřím nikomu a nikam.
Co bývalo, odvály věky
proudící pryč. Přátelům vykám.
Přátelé? Ne, změnili se v soky.
Ach, samoto, srdci plná,
hraješ mi smutnou píseň.
A i ta jediná štěstí vlna
odešla. Zbyla jen tíseň.
Stříbrem prokvetla mi hlava
a nic se už nevrátí.
Zbyla jen naděje nepatrná, malá,
jež nic už nezvrátí.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No prostě:

(Annie, 13. 3. 2008 14:46)

jseš dobrá!

Nooo

(Viki, 13. 3. 2008 11:08)

Teda, nevim, jak bych reagovala... jedno je pravda a druhý... no díky:-)

Viki, Viki, moc krásně píšeš,

(Annie, 11. 3. 2008 20:11)

žádná překážka není velká přítěž,
jak jen popsat verše tvé?
Jedním slovem. Nádherné!
Staré časy třebas lepší byly,
teď je tu člověk zavilý,
co sice sotva tápe po kuráži,
přesto co může, uškodit se snaží.
Nevím, jak popsat Adi, co přes urážky na nás hledí
pár slov hledám, nic však gut nesedí.
Proč jen se člověk takhle mstí a od pomluv, lží celý bledý
když to má Adi zapotřebí...

Jinak, báseň skvělá,
original, neotřelá,
snad jen sloky oddělit -
člověk se v tom vyzná líp!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA