Fantasmagoria

 Nechávám se unášet. Může se to zdát jako cosi spontánního, ale já to provádím zásadně plánovitě a podle přesné osnovy. To si pustím hudbu a přečtu něco, co jsem psala dříve, za specifických okolností. A pak přikážu vzpomínkám: „Přijďte!“ A ony se nahrnou na běžící pás, který hází jednotlivé porce do mého vědomí.

 Léto a slunce, pohoda a odjezd na prázdniny. To byly dvě dávky. Dávky mám přesně odměřené, mohlo by mě to zahltit a to by pak nebylo ono. Vlastně jsem taková vzpomínková mašina, aspoň teda teď. Až se přepnu, tak budu zase výrobna aktivních nápadů, návrhů, idejí a starostí. Abych pravdu řekla, tak ty starosti se snažím co nejvíc omezovat, ale řekněme se ti na rovinu, poptávka je a bez nich to zkrátka nejde.

 Vlastně je to tak trochu absurdní. Teď přicházejí zážitky z jednotlivých výletů a já se vidím vody, ve vodě, na lodi, na suchu, v lese a v domě. Doma. Doma, to je nudné, přeskoč to. Error, už je to tady zas. Zasekla jsem se. Vypnu si hudbu a ustanu ve čtení, zamrkám a pětkrát se nadechu a vydechnu. Ok, teď už jsem v pohodě a sekci doma nechávám na pokoji, protože té mám teď zrovna po krk.

 Nechávat se unášet je docela pohodlná činnost. Rozhodně je to lepší než nějaká nuda, ta mi přetěžuje systémy, na nudu nejsem dobře disponovaná. Skoro vůbec, ona mi ničí nastavení. Raději jdu něco konzumovat. Nemyslím tím jíst, ale konzumovat slabomyslné filmy, laciné knihy, nebo nepovedená takzvaná umělecká díla. Amatérské výtvory, které moje předsudky předem hodnotí jako podřadné a kýče. No co, alespoň jenom zdegeneruju a nezkratuju. Protože to se taky stává a to je potom krize.

 Tak mi čas unášení se vypršel, kamarádi. Budu muset jít pryč a věnovat se výkonnějším činnostem. Ještě se ale raději restartuji, protože by opravdu mohlo dojít ke zkratu. Takhle nastartuju pracovní systém a odpočinkový vypnu. Mějte se, čas zábavy končí.

Information unavailable. System is restarting now.