Fantasmagoria

 Až pojedete do libovolné větší cizí země a pokusíte se čirou náhodou otestovat zeměpisné znalosti tamějších obyvatel, možná budete překvapeni. Francouzy počínaje a Američany konče, vás na místo našich drahých Čech pošlou do Jugoslávie nebo jinam na Balkán, do Československa a na další zajímavá místa. Při troše štěstí si možná vzpomenou na Havla nebo Dvořáka, ale to jen u vzdělanějších a světaznalejších jedinců. A my – ti, kterým vtloukají do hlav polohu jednotlivých států USA, - se nestačíme divit.

 Čím to je, že Česká republika i přes svoje slavné osobnosti, rekordy a další zásluhy, se netěší všeobecnému zájmu pozornosti ani natolik, že svět ví, kde se nachází? Možná to bude tím, že tento stát, tak maličký v srdci Evropy, nemá dostatečnou moc a velikost, aby se s ním někdo zabýval. Všichni sledují prezidentské volby v USA, všichni vědí, že ve Francii existuje jakýsi Sarkozy a že Británii vládne královna, ale kdopak by se zajímal o tak maličkou figurku na světové šachovnici, jakou je třeba Klaus? Ne, velmocím stačí vědět pouze o nich samých a zbytek světa nestojí za řeč.

 Úloha těch malých oproti velkým byla vždycky problematická. Malí se cítili opovrhovaní, ovládaní nebo jinak znevýhodňovaní, a tak se můžeme cítit i my dnes. Proč se mám učit o tom, jak probíhají volby támhle a tuhle, když se o nás a naše volby nikdo nezajímá? Už z principu vzdoru nás může tato myšlenka napadnout. A je to myšlenka oprávněná, nicméně námi nezaviněná a pochopitelná. Když je někdo velký, nemívá ve zvyku se zabývat malými věcmi, tak to fungovalo vždy a fungovat bude i nadále.

 Co nám tedy zbývá? Pravděpodobně nic jiného, než se na tento prostý fakt dívat s humorem a přijmout naši Českou republiku takovou, jaká je, i na Balkáně.