Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prokrastinacis amniones

5. 4. 2011

                „Co je to amnion?“

                Ticho.

                „No tak to už snad nemyslíte vážně! To ví přece každé malé dítě, každý, koho byste se zeptali na ulici, by vám to řekl! A vy, studenti elitního gymnázia, to nevíte?!“

                Následuje pětiminutový proslov o elitě národa a naději vlasti, který z časových důvodů vynecháme. Stejně naložíme i se zbytkem hodiny biologie. Zajímat nás nebude dokonce ani přestávka ani dalších šest vyučovacích hodin. Několika studentům se totiž podařilo probít se až nakonec, neochuzeným o kreativitu. A hodlají proměnit svůj nápad v realitu.

                Slunné jarní odpoledne, lidé se vracejí z práce. Spěchají, hlavně aby už byli doma. Vtom je osloví pár teenagerů, otravných a naprosto nemožně oblečených, přirozeně. Místo učení zdržují chodce nějakými svými výmysly.

                „A… co?“ Amni…? To jsem v životě neslyšel.“

                „Na tohle skutečně nemám čas. Kdybyste se radši učili!“

                „Znám tak akorát elektron. Možná to s tím nějak souvisí?“

                Vypadá to, že „každý na ulici“ zklamal, tedy alespoň jednu stanu hypotetického sporu. Na spočítání faktu, že se jednalo pouze o výjimky potvrzující pravidlo, biologie nestačí. Studenti jsou proto klidní a stejně klidný je i amnion, jehož existence i funkce je zcela nezávislá na jakýchkoli řečech kolem. Nazítří bude při biologii rušno. Ale elita národa bude mít argumenty, proč se nemohla učit. Že budou smeteny ze stolu jako hloupost, jim snad ani nebude vadit.

                „Promiňte, paní profesorko, pořád nevím, co je to amnion. Ale vím, že to neví ani jedno malé dítě a ani jeden z lidí, kterých jsme se včera ptali.“ 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zas raz: nadpis

(Nymonyrya, 7. 7. 2011 22:51)

Na jednej strane je to komické :), na druhej strane vcelku chápem myseľ ktorej sa zdá absurdné, že niekto druhý nepozná veci ktoré sú pre ňu samozrejmé- tiež sa mi pár krát niečo podobné podarilo, stačí na to dostatočná dávka duševnej neprítomnosti a ignorancie k okolitému svetu. Je to taký zvláštny stav do ktorého sa človek ľahko dostane keď žije vo svojej vlastnej bubline.

Známe svoje lidi

(Prox, 6. 4. 2011 16:05)

Není nad to zavzpomínat na pár všemu otevřených, inovátorských existencí. Sice si pamatuji pár zásadních informací, například jak se řekne česky zárodek a pojmenování hlavičky tasemnice, ale k čemu mi v životě budou?