Fantasmagoria

 Již pátým rokem navštěvuji osmileté gymnázium a letos jsem na vlastní kůži zažila přestup na tzv. „vyšší gympl“. Zároveň s ním se však začalo nabízet mnoho připomínek, otázek a nápadů, jak by se mohlo školství vylepšit a eliminovat jeho stinné stránky.

 Každému jistě vadí, že se musí učit velký objem látky, kterou vůbec ve své budoucí profesi ani škole neupotřebí. Tak je tomu i u nás. Je to nevýhoda a zároveň výhoda všeobecně vzdělávacích gymnázií, které tímto dávají volnou ruku v rozhodnutí, kam dál až do poslední chvíle. Ale na druhou stranu si představme, že by většina předmětů byla volitelná podle budoucího zaměření a profese studenta. Objem látky by se několikrát zmenšil a ta, která by zůstala, by se mohla učit opravdu do hloubky.

 Ovšem jsou lidé, kteří se do poslední chvilky nemohou rozhodnout, kam vlastně půjdou. Jak ti by si pak volili? Těžko. Jediné možné řešení by bylo rozdělit školy na všeobecně vzdělávací a ty, ve kterých si student může zaměření a okruh vybrat. A takových škol je málo.

 Dalším problémem, který se neustále řeší a o němž ve všeobecném podvědomí zakotvila idea, že se situace stále zlepšuje, je memorování a encyklopedické znalosti, které se neustále vyžadují. Bohudíky, kapacita lidské paměti je omezena, avšak má to i své stinné stránky. Naučit se všechno, co profesoři vyžadují, je zkrátka nemožné. Pravdou je, že se již tak nevyžadují například přesná data a situace je opravdu lepší, než bývala, přesto memorování stále zůstává. Určitě se bez nějakých těch encyklopedických znalostí neobejdeme a nikdy se slepé učení nazpaměť zcela neodstraní, ale do určité míry by to rozhodně šlo. Už jen tím, že se bude dbát na souvislosti a otázka „Proč?“ nikdy nezůstane nezodpovězena.

 Samostatné práce, referáty, projekty… To také známe. Mnohdy nás to otravuje a většinou je tato metoda neefektivní. Čím to je? Nejsme k tomu vedeni. Na základní škole jsme tyto aktivity v podstatě neprovozovali, a tak na to nejsme zvyklí. Proto nás jakákoli aktivita při hodině nebo spolupráce neskutečně otravuje. Alespoň tak to je s většinou naší generace. Kdyby se tento přístup změnil už na základní škole, mohlo by to v něčem pomoci.

 Faktem zůstává, že spolupráce se studenty je někdy velmi těžká. Je lehké říkat své nápady a kritiku, ale realizace je věc druhá. Proto popřejme hodně štěstí učitelům i ministrovi školství a doufejme v úspěchy a změnu k lepšímu!