Fantasmagoria

Těžko říct, proč je země kulatá, proč se točí, proč slunce svítí nebo proč je slepák zrovna na pravé a ne na levé straně. Těžko uvažovat o podstatě přirozenosti lidského bytí či nebytí nebo o podstatě uvažování o sobě samých či o smrti nebo o tom, co bude po ní následovat. O tomto se filozofové a další zastánci radikálních i liberálních názorů dohadují již od starověku. Ale došli jsme k nějakému závěru?

Proč je země kulatá, no prosím, nějaké ty vědní poznatky a empirické důkazy by se našly. Páni vědátoři budou zpoza teleskopů nebo od laboratorních stolů či od knih argumentovat různými průkaznými jevy. Ano, já to uznávám. Ale je to tak důležité? Pro lidské bytí ve své podstatě vlastně vůbec ne. Když chci prožít kvalitní život, potřebuji k tomu nutně vědět, jaký poloměr má země na pólech a jaký na rovníku na centimetr přesně? Potřebuji znát přesnou rovnici reakcí, které probíhají na slunci?

Vzdělání je věcí prestižní, filozofie už proráží bariéry jen svým zvučným názvem. Stačí citovat nějakého filozofa, kterého znají všichni a hned se na vás každý dívá na jiném světle. Když zopakujete pár prázdných slov jakéhosi vznešeného pána, který kdysi dávno nad něčím uvažoval nad kruhy u mořského břehu, jste za vzdělance. Ano, to je ale učený člověk! Jak je chytrý, dokonce cituje nějakého toho… ani neumím vyslovit to jméno. Do něho máme ještě daleko!

Zkoumání lidského nitra a příčin lidského jednání je věcí nesmírně zajímavou. Stává se ale, že pro samé zkoumání příčin jednání, nám život sám uteče pod rukama. Tomu se pak říká, že jsme věnovali život vědě a poznání a lidé se na nás potom koukají s obdivem, možná že ti rozumnější jako na blázny, kterými bychom skutečně byli, kdybychom toto dělali. Někdo, kdo nedělá celý svůj život nic jiného, než lije shrbený do zkumavek kyseliny a pozoruje, jak bublají, vybuchují nebo se vypařují, je pro nás vzorem a zářným příkladem? Opravdu?

Behavioristé konstatují, že lidské nitro zkoumat nelze, pouze chování. Že člověk je jako černá skříňka, do které nemůžeme proniknout, zkoumat lze jen ryze empirické projevy, tudíž chování a důsledky. Naopak zastánci Freudovy teorie tvrdí pravý opak. Že chování není směrodatné a tak dále. Samotné společenské vědy nám ukazují, že není jasné, čím se vlastně zabývají. Definice je nejasná, v podstatě o ničem konkrétním nevypovídá a opět je jich mnoho a ty se od sebe navzájem liší. Navraťme se k baňkám…

Přírodní vědy to mají v tomto ohledu opravdu jednodušší. Jak snadné je prohlásit o padajícím jablku, že je přitahováno k povrchu zemskému silou nazývanou gravitační! Jak snadné je potopit se do vany a při tom si formulovat zákon, který po nás dokonce i pojmenují! Ano, ale popsat svět okolo umí i malé dítě, jen na to nepotřebuje takové termíny a výrazy jako fyzikové, biologové a jim podobní.

K čemu nám ta věda vlastně je? Kvalitní život můžeme prožít i bez povědomí o Jungovi a jeho archetypech nebo o Archimédovi či Newtonových zákonech. Ano, je to tak, přesto lidská zvědavost nemá mezí. Chceme poznat úplně všechno! Chceme kolonizovat minulost, přítomnost i budoucnost, chceme vědět proč se děje to a to… zkrátka prahneme po takzvaném „vědění“ a po jeho podstatě. A to odjakživa. Přesto, můžeme ho dosáhnout? Můžeme dosáhnout absolutního poznání absolutní pravdy? Odpověď je nasnadě, to asi těžko…

Tímto nechci odrazovat své čtenáře od čehokoli, co by si umanuli vystudovat nebo poznat. Nechci vám znechutit vaši touhu po poznatcích a bádání ve všemožných nepřeberných oborech. Jen chci upozornit na to, není-li vlastně tak trochu zbytečné takříkajíc „věnovat život vědě“. Možná bychom společnosti prospěli víc i jinak. Ale každý má v životě svou úlohu a tu si sehraje, ať si říká kdo chce co chce.

Tak tedy prahněme po vědění, poznání a pravdě! Jen nezapomínejme přitom žít, abychom pro samé poznání nepromarnili všechen čas a neokradli sami sebe i ostatní. A mimochodem, to je hrozně zajímavé, víte, co se přesně děje při fotosyntéze?