Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malé filozofie do tmy

29. 1. 2010

 Myšlenka chce být vyslovena nahlas. Vynesena na stůl jako trumf, kde by mohla čekat, jestli ji někdo přebije vyšší kartou, nebo bude štych její. Tak povídej.

 „Myslíš, že můžu být šťastná v tomhle světě? Ve světě ignorantů, kteří překrývají jakýkoli náznak myšlení čímkoli jiným a snaží se zaplnit velké prázdno levnými řízky?“

 Nemůžeš být nikdy šťastná, jestliže to budeš chtít změnit. Ti, kteří slyšet nechtějí, budou klapat vrzavými panty a dívat se na tebe svrchu a dál se ládovat řízky. Najdi ty, kteří za to stojí a na jejich stoly vynášej trumfy, kde budou dychtivě čekat na eso, které ty sama v ruce nemáš.

 „Jenomže takových lidí je strašně málo!“

 Je. Ale ty je najdeš. Dokud je nenajdeš nebo se nenaučíš recept na řízky, tak nikdy nedosáhneš štěstí. Ta zlatá mrcha ti vždycky uletí. Nemysli si, že někoho změníš. Ne, nezměníš nikoho, protože nikdo nechce být měněn. Kdyby chtěl, změnil by se sám. Oni chtějí měnit tebe, protože jsi jiná a ty chceš měnit je, protože jsi jiná. Ale ty je nechceš obléct do uniformy, ty nechceš uniformu. Ale oni ji chtějí. Uniforma je totiž lehká, snadno se nosí.

 „Proč jen všichni stále opakují ty samé fráze… proč se ani jednou v životě nezamysleli? A když se je k tomu snažíš přimět, tak opakují fráze a zacpávají si uši. Nechápou ani o čem mluvím já a myslí si, že spolykali všechnu moudrost světa, přitom nerozumí ani jednomu slovu, které kdy vyslovili!“

 Až všichni pochopí každé slovo, co kdy řekli nebo říct chtěli, nastane konec světa.

 „Proč?“

 Protože svět nemůže existovat pochopen. Víš přece, že dokonalost nemůže nikdo nikdy připustit.

 „Jaký je tohle vlastně svět... copak někdo stojí o svých mizerných pár vteřin tady?“

 Samozřejmě že stojí. A když se je snažíš odtrhnout od toho prázdného lpění malým slovem, když chceš, aby si uvědomili svou malost a dočasnost a to, že vlastně nevědí, co jsou a jak se tady vzali, jestli někdy byla minulost, tak se posměšně ušklíbnou a nazvou tě bláznem.

 „Jen se dál bavte, sledujte večerní zprávy a debatujte o burze! Hlavně aby nikdo nezačal myslet. Oblečte uniformy a opakujte slib poslušnosti. A až začnete myslet, ať vám tu hlavu srazí vlastní národ!“

 Přesně tak to bude. Až začnou myslet, zlynčují je. Nechtějí mezi sebou někoho, kdo by mohl být nebezpečný lhostejnosti nových hodinek a aut. Nežijí pro nic jiného, než svou vlastní vyprázdněnou. Nechtějí ale nic, jen ty své levné řízky.

 „Myslíš, že mi někdo bude někdy naslouchat?“

 Bude, ale nikdo ti neporozumí. To už je úděl těch, kteří někdy chtěli změnit svět.

 „Jak tohle můžeš říkat... copak chci něco měnit?“

 Samozřejmě že chceš. Jen to říkáš jinými slovy. Proč bys jinak chtěla, aby ti někdo naslouchal? Nechceš přece psát o zamilovaných dívkách a k smrti krásných upírech a přitom počítat za stránku třicet dolarů?

 „Ale to budu potřebovat překladač... neumím mluvit tou jejich řečí.“

 Ty jejich umíš. To oni neznají tvou řeč a oni se ji nikdy nenaučí. Ostatně to ani nebudou chtít.

 „Jak k nim ale potom mám mluvit?“

 To ti nemohu říct, neznám svět, který znáš ty. Musíš na to přijít sama. Ale věřím tomu, že to dokážeš. Dokázali to před tebou, přijdeš na to. Nedělej si starosti s tím, že to nikdo nebude chtít slyšet a sotva to číst, prostě mluv a uvidíš, že si najdeš posluchače. Třeba mezi těmi, co tě poslouchají právě teď a nejedí u toho levné řízky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Já,zde..?

(dakgadan, 15. 4. 2010 1:18)

Po dlouhé době zpět a nestačím se divit. Nechápu, jak jsem mohl zapomenout, že jsem tvou "malou filozofii" komentoval a následně nepátral po možné odpovědi..
Teď už je ale příliš pozdě tuto chybu napravovat - zájem o diskusi,pokud někdy nějaký opravdu byl, časem pohasnul a momentálně na jeho místo nastoupila lehká zvědavost(a o mnoho silnější únava)..
Sakra mě se chce spát..

Ty, zde? :-)

(Elfairy, 23. 2. 2010 18:50)

Pakliže nezáleží na ničem, co se přihodí v těch pár desítkách let, proč neprosedíme všichni celý svůj život v komoře, čekajíce na smrt? Vždyť přece nemá cenu nic začínat, stejně umřeme. Cílem ale není smrt, ale život sám. A pokud chce někdo prožít život ne jako součást davu, o kterém, co hůř, možná ani neví, a což je zárukou svobody, pak musí přemýšlet. Nechci nikomu nic nutit, chci prostě jen ukázat cestu. Nebo spíše ten druhý svět, který je za okrejem stáda.

Nadáváš na lidskou omezenost..

(dakgadan, 22. 2. 2010 2:58)

ale přitom bys sama chtěla z běžných lidí udělat přemýšlivé.. Jak se tedy lišíš od těch druhých? Je tvůj záměr ušlechtilejší? V čem?
Proč by mělo záležet na tom jestli lidé budou přemýšlet či ne, když stejně nikoho nečeká více než pár desítek let života? A změnila by případná lidská nesmrtelnost na této otázce něco?
(Skutečně bych mohl v předhazování takovýchto otázek, které dále rozemílají myšlenky nihilismu a všeobecné relativity donekonečna, ale již nechci.. Nerad se oháním prázdnými frázemi, tohle nemá řešení..)

Mimikry

(Elfairy/Viki/no prostě autor, 1. 2. 2010 19:31)

Když je někdo skutečný originál, nikdy se nechová stejně jako ostatní, i když není exhibicionista nebo to nemá potřebu ventilovat. Řeknu to asi takhle - neodlišuje se, ale není stejný. Zkrátka to dokonale zamaskovat nejde, to jenom na první povrchní pohled.
A právě s tímhle stádem ovcí potažmo větrnými mlýny se snažím něco dělat. Aspoň s jedním!

Ignorance

(Proxim, 31. 1. 2010 11:39)

Zajisté, pokud někdo není schizofrenik, nemůže mít dvě naprosto oddělené osobnosti. Ale do jisté míry se i orginální existene, když už musí být mezi myšmi, může stahovat do nenápadné podoby, aby od nich měla klid a jen co se za ní zaklapnou dveře a je konečně sama.. Jistě, bez velkého přizpůsobení se úplně schovat nemůže nikdy, minimálně už k těm ostatním myším tak nějak nepatří. Každý takový jedinec vysílá trochu jiné signály, než ostatní, ale kdo si toho na první pohled všimne? Co ty víš, kolik takových více či méně maskovaných denně potkáváš. Část z nich ani přibírat do hry chtít nemusí.
Boj s větrnými mlýny je snažit se přesvědčit stádo ovcí, aby se stalo společností jedinečných. Pár úspěchů se ti ale zadařit může, i když se takoví budou pravděpodobně rekrutovat z výše uvedené skupiny. A časem třeba nějakým způsobem o kousek cesty posuneš většinu.

Šeď

(Elfairy/Viki/no prostě autor, 31. 1. 2010 10:48)

Protože kdyby to měli, nevypadalo by to tu tak, jak to tu vypadá... nepotřebuju jim vidět do hlavy, stačí je poslouchat a dívat se, co dělají, protože cokoli děláš, nebo říkáš, jde z tebe a z toho, co je uvnitř tebe. Pokud je někdo jedinečný, nechová se jako všichni ostatní.
O jídlo tu vůbec nešlo, byla to jen metonymie. A právě proto se nezmění! Protože tu není nikdo, kdo by ho mohl změnit, všichni o tom akorát sní a mluví a to je všechno!
Chci lidi, aby lidé začali přemýšlet a přestali odmítat to, o čem nic nevědí a přestali přijímat to, o čem nic nevědí. Tohle je jedna malá cesta, jakou k tomu jdu. Proto píšu. Jenomže potíž je právě v tom, že nikdo nechápe, co chci říct. A to jsem vyjádřila právě tady.

Všednost

(Proxim, 30. 1. 2010 21:33)

Proč píšeš, že spousta lidí nic takového nemá? Můžeš jim nahlédnout do hlav? Nebo jen všechno, co z nich vidíš, je šedé a voní řízky? To nezvratně neznamená, že jsou němí.
Pokud ti na jídle nezáleží, chceš jen neumřít hlady a hrát si sama se sebou pasians a třeba jednou potkat někoho, koho přibereš do hry.. jistě, svět by mohl být krásný, jen ho změnit - a on se nezmění, když budou všichni s otevřenýma očima jen snít o tom, jak by bylo krásné žít v lepším světě.
Ale můžeme mít za zlé určité sortě malých šedých myší s barevnými myšlenkami, že mají bod přeměny na velké neonové krysy podstatně dále, než jiné? A nebo si myslíš, že takové neexistují; buď jsi myš, nebo krysa?

Nijakost

(Elfairy/Viki/no prostě autor, 30. 1. 2010 13:49)

Určitě každý může mít něco, co se s hlavní množinou nepřekrývá. Potíž je právě v tom, že spousta lidí nemá nic takového. Můžou být jiní, ale nechtějí. Ty jsi jiná, a tak to společně se mnou taky dost dobře nemůžeš pochopit. Stejně jako ti stejní nechtějí a nemůžou pochopit nás. My i kdybychom chtěly, je nepochopíme.
Samozřejmě že žít se dá v podstatě jakkoli, i když se člověk cpe od rána do večera řízky. Ale nevím jak ty, já takový život nechci žít. Viděla a slyšela jsem příliš mnoho, než abych chtěla. Ta blbost někdy až mlátila dveřmi a tvářila se bůhvíjak nadřazeně a ještě se odvolávala na víru...
Nevím, jestli jsem tě pochopila úplně dobře, ale těžko říct, jestli vůbec někdo pochopí dobře tenhle článek :-D

Výjimečnost

(Proxim, 29. 1. 2010 19:50)

Myslím si, že každý může mít něco, co se s hlavní množinou nepřekrývá. Jen to třeba z tvého úhlu není vidět, třeba to ani nechce být viděno. Možná si tam jiný člověk může hrát sám se sebou, nebo i s jinými - a nepořebují do hry tahat další. Třeba ani nechtějí, kdo ví - můžou být přeci jiní.
Je to jako život ve vesmíru - můžeš ho hledat nebo nehledat, a přeci můžeš být živá. A nevíš; to, co zdálky jako život vypadá, jím vůbec nemusí být - a nebo existuješ mezi spoustou dalších bytostí, jen o tom nevíš a třeba ani ony o tobě. Hledat? Vyslat signál a čekat? Nebo hrát a žít? Nemám na mysli řízky.
Teď nevím, jestli mi je rozumět, snad si to přebereš zamýšleným způsobem. I sebehlubší nepochopená úvaha se stává levným brakem.