Jdi na obsah Jdi na menu
 


Myšlenka na všední den

16. 2. 2009

 Tak mě tak dnes při sezení ve škole napadlo podívat se z okna. Ležela jsem v chmurné náladě pramenící z nepovedeného testu na lavici a ten nápad přišel tak rychle, jako se vytratil jeho původ. Když jsem totiž svou ideu realizovala, zjistila jsem, že můj sen se splnil. Sněžilo!

 Moje reakce byla spontánní. Výkřik radosti a hned potom šťastný úsměv na tváři. Radost mi ale zakalila odezva na mé prudké zlepšení nálady. Kamarádka se ke mně otočila a pravila s jistou mírou znechucení a s očima obrácenýma v sloup: „Nojo, nech toho, ty optimisto.“

 Nejen že mě tato odpověď mírně zarazila v radovánkách, ale také ve mně vyvolala částečnou lítost nad mou kamarádkou. Opravdu se jí optimistický pohled na svět a úsměv na tváři hnusí? Je to trochu sebedestruktivní přístup k životu. Vím, že období, kdy bláznivé puberťačky fingují strašlivé deprese, aby byly zajímavé, už moje kamarádka dávno zavrhla. Tak proč ta póza pesimismu? Či snad se nedokáže radovat ze života, a tak se rozhodla pro ryze negativistický přístup?

 Odpověď na tuto otázku je složitá, nicméně zastávám názor, že žijeme jen jednou a tento jeden život bychom si zbytečně neměli kazit ani komplikovat. Víte, jeden zkažený test ve škole pro mě není vším a sníh je přeci nádherný, ne?

Optimismus je podle některých věc trestuhodná, otravná a nechutná. Tyto lidi skutečně nechápu a pochopit je snad ani nechci. Mají rádi, když ostatní kolem nich pláčou a připadají si pak jako hrdinové? To asi těžko. Necítí se tak osamocení, když nejsou jediní, kdo se nesměje? Možná. Vynahrazují si na svém názoru svůj vlastní nedostatek radosti? Nejspíš.

Takže, moji drazí negativisté, ráda bych vám vzkázala, radujte se ze života a nekazte ho ani sobě, ani ostatním! Copak to za to stojí?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

radost

(Bella, 2. 3. 2009 16:02)

Nenech si zkazit radost, je to koření života, na optimismu není nic špatného.. Pesimistické lidi můžeme jen litovat, protože se zavírají do klece, propadají depresím a nic je nebaví. Radovat se z takových věcí jako je sníh je úžasně osvobozující. Je fajn vnímat svět kolem sebe. Uazvření se do stereotypu přináší jen další depresi.. Hold optimismu! :)

Optimisti a pesimisti

(Nymonyrya, 22. 2. 2009 17:11)

Hrané depresie nie sú zrovna nič moc. Na druhej strane je človek podľa mňa svojim spôsobom skutočným pesimistom keď ich hrá. Optimista by to nerobil. Je totiž natoľko pesimistický, že si myslí, že nedokáže svoje okolie ničím iným zaujať.
Tak všeobecne čo sa pesimizmu a optimizmu týka, si myslím, že netreba nič preháňať. V extréme už príliš bránia realizmu ktorý nie je zďaleka na škodu.
Zo snehu sa tiež vždy tak teším :).

asi jo

(katalyn, 18. 2. 2009 8:35)

optimismus je lepší, než fingovaný deprese :-D

:-)

(Jenni, 17. 2. 2009 20:57)

Tak to je dobré!Jsme na tom stejně!:)

ještě jedna věc :D

(Delancey, 17. 2. 2009 11:13)

Ale také zastávám názor, že špatně naladění jedinci by svojí náladu neměli přenášet na ostatní. Já když mám nějakou depku (díky bohu to není už příliš často) tak se celkem vyhýbám lidem, nerada někoho stahuju sebou do nicoty.

nedívala bych se na to takto :)

(Delancey, 17. 2. 2009 11:09)

Nemyslím si, že by existovali nějací praví a do morku kosti negativisté. Každý z nás občas přemýšlí pesimisticky ne? Je to otázka nálady a sledu událostí... A přetvařovat se, tvářit se jak je všechno skvělé, taky nedělá dobře. Musím říct, že já teda ze sněhu radost nemám :D Ale ani mě nějak příliš netrápí, myslím že sis to vzala příliš k srdci a kamarádčino oslovení ,,optimistko" bylo jenom špatně zvolené :) Ale možná jsi to uvedla jenom jako příklad, jeden z mnoha. Někdo se prostě necítí dobře, a sestrává v tom pocitu tak dlouho, protože si myslí, že to ani jinak už nejde. Takovýmu jedinci je třeba pomoct. Pokud v tom není spokojený. Pak jsou ale lidi jako já, kteří sou veselí, ale vysloveně se vyžívají ve smutných a trýznivých věcech - a vůbec jim to nevadí. :)