Fantasmagoria

10.8. - toť velké výroční datum. Slavím narozeniny a stejně tak i můj web! Zatímco já jsem se ale narodila v roce 1992, Fantasmagoria loni - tedy léta páně 2007. Za ten rok se toho tu objevilo hodně, přišlo sem hodně lidí, přichystali mi různá překvapení a to jak kladná tak záporná.
Je to zvláštní, ale většina lidí si dělá stránky a blogy, aby unikli od reality. Fantasmagoria tak může vypadat taky. Ale není to uzavřený svět na izolaci od skutečného světa, naopak. Je podáním mého vlastního reálného života, ze kterého rozhodně utíkat nechci, protože je krásný. Smutek i štěstí jdou ruku v ruce a za mraky vždycky přijde slunce, po dešti duha. Zde lze utéct od reality, ale jen zdánlivě, protože tu stále je její obraz a i kdyby byl sebelépe zamaskovaný, nikdy nezmizí.
Můžu vám říct, vám, kteří toto teď čtete (nebojte se, já vím, že někdo to číst bude), že jsem pravděpodobně nejšťastnější člověk pod Sluncem. V podstatě od svých... jedenácti let? Přibližně. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Jdu neustále nahoru, žádný větší pád jsem ještě nezažila. A Fantasmagoria je odrazem mojí duše, přestože spíš těch mraků a smutků. Štěstí je jen slovo a nelze ho vyjádřit tak, aby bylo pochopitelné a bylo pochopeno. Létání v oblacích, paprsky na tváří, barvy motýlích křídel... je všude, ale nikdo ho nevidí. Proto je zde tolik pesimistických a msutných věcí. Štěstím žiju, ale smutek prožívám. Ten lze vyjádřit, protože ho zažil každý.
K narozeninám jsem dostala krásné dárky, Fantasmagoria by taky měla pocítit, že je jí jeden rok. Možná to pocítí, možná ne. Vyčkejte času a dočkáte se.
Možná se ptáte, proč se vyjadřuju v náznacích? Na to vám odpovědět nedokážu. Přeji vám ale, abyste dokázali být šťastní jako já. Není nic krásnějšího...