Fantasmagoria

 Temperament, vlastnost obdivovaná, záviděníhodná a tedy i záviděná. Proč? Temperamentní lidé jsou šťastnější, průbojnější, ambiciózní, cílevědomí a vůbec, temperament je přece skvělý… Ano, i takto někteří lidé uvažují. Vidí však pouze jednu stránku věci.

 Co je to vlastně onen temperament? Je to vrozená schopnost prožívat každičký moment s intenzitou, o které se ostatním ani nesnilo. Ruku v ruce jdou s temperamentem extroverze, impulzivnost a často i výbušnost, tvrdohlavost nebo arogance.

 Rozdíl temperamentních lidí oproti jejich tišším protějškům můžeme vidět i slyšet po prvním setkání s takovou dvojicí. Itálie je zemí právě temperamentních lidí, a pokud se tam projdete po ulici, slyšíte hlasy, jak se hádají, pokřikují na sebe, smějí se… zkrátka pořvávají nehledě na soukromí ostatních. Ne nadarmo vzniklo pořekadlo o „domácí Itálii“.

 Ale proč je tato vlastnost tak oblíbená a skoro až uctívaná? Pravděpodobně za to může ona intenzita prožitků. Kdo by přece nechtěl umět zažít opájející pocit štěstí i z těch nejmenších věcí? Kdo by nechtěl prožít krásné okamžiky opravdu hluboce? Ano, kdo by nechtěl, ale temperament se nespecializuje výhradně na krásné okamžiky a šťastné chvíle. Smutek, zklamání, zradu, neúspěch – to vše zažívají temperamentní lidé stejně intenzivně. Bývají proto náladoví. Jednu chvíli se smějí a jsou šťastni, v druhou by si vyplakali oči nebo ve vzteku vyrvali vlasy…

 Další vlastnosti připisované této vloze jsou veskrze kladné, nicméně na záporných také příroda nešetřila. Společně s impulzivností a intuicí se nese také tvrdohlavost a výbušnost, se sebedůvěrou arogance, s organizačním talentem a přirozenou autoritou panovačnost, s cílevědomostí neohleduplnost, s extroverzí vlezlost a tak dále.

 Temperament setkává se často s nepochopením. Lidé, kteří tuto vlastnost pouze marně obdivují, sráží potom její šťastné nositele, vmetají jim jejich chyby do očí a nechápou. Zatvrzují se vůči dobré náladě a štěstí tryskajícímu z jejich protějšků, vyčítají pak výbuchy vzteku, zazlívají smutek. Copak je něco takového záviděníhodného? Každý jsme nějaký a temperamentní lidé se svými obdivuhodnými osobnostmi mají ambice někam to dotáhnout, ale v žádném případě nemůžeme hovořit o nějakých zjevných výhodách.

 Za to, jací jsme, nemůžeme, tak si to nevyčítejme ani nezáviďme. Příroda nám nadělila od každého trochu a my to musíme přijmout, ať chceme, nebo ne. Tak až potkáte temperamentního člověka, odpusťte mu jeho špatné stránky a hleďte na ty dobré. Odmění se vám velkorysostí, temperamentním lidem vlastní.