Fantasmagoria

Ticho. Kierkegaard, Exupéry, Vácha. Chopin. A ani jedna poznámka pod čarou.

Optimismus a iluze někdy nemusejí být jen výsledkem nedostatku informací. Nevěříte?

Něžně metafyzická lyrika se snoubí s hlubinnou psychologií.

Něžně metafyzická lyrika pokračuje, tentokrát s lehce existenciální příchutí.

Aneb když se únava spojí se všemi správnými okolnostmi.

A také vám přeji plné, smysluplné a krásné Velikonoce.

Nechce se mi věřit, že jsem tohle napsala. Nebýt toho tolik typicky nerozklíčovatelného a tolik pesimistického závěru, snad bych se podezřívala z plagiátorství.

Povzdech. Anebo spíš výkřik. 

Je tu někde jedna drobná a lehce kafkovská próza se stejným názvem, ale ta s tímhle nemá co dočinění.

Tak. A s tímhle se poperte, jak dovedete. 

Věnováno inspirátoru této "básně" Josefu Florianovi.

Tohle mi připadá spíš jako odpad, ale kdo ví. Autor sám na sebe nikdy dostatečně nevidí. A symbolika tam nějaká přeci jen je.

Titul básně je zoufale špatný. No co se dá dělat. 

Jak jen už jsme tu dlouho. 

Opět jednou něco, co se vejde do kategorie báseň. 

Vhled do večerní chvíle. 

Tahle báseň nemá s jednou mojí stejnojmennou povídkou nic společného. Prostě myšlenka.

K čemu všemu může inspirovat vtip.

Před několika lety jsem měla pro tuhle formu poezie jen záporná slova. Časy se mění.

Tak jsem si zase jednou trochu zastřílela.